1) Zkušenosti ze mě vytvořily rasistu (xenofoba)?
Sedláčkův článek mě přiměl k tomu, abych si uvědomil, že při debatách s kamarády jsem, musím přiznat, formulaci „Já nejsem rasista, ale...“ v souvislosti s jedním nejmenovaným (Sedláčkem obhajovaným) etnikem použil už několikrát. Z hlediska Sedláčkovy definice jsem v tom případě „čistokrevný“ rasista? ... Každý člověk je převážně empirická bytost – většinu hodnotících soudů o všem okolo sebe a životě obecně si vytváří na základě zkušeností. Nemám rád generalizace – každého člověka, se kterým se v životě setkám, se upřímně snažím soudit na základě osobního poznání, bez ohledu na to, do jaké skupiny (etnické, náboženské, majetkové atd...) patří... Nicméně přiznám, že tenhle přístup (opět na základě zkušenosti) neaplikuji na výše zmíněné etnikum. Zástupci tohoto etnika, jejich styl života, jejich prezentace a chování v rámci celé společnosti (které – opět na základě zkušeností- většinou nepřináší klid a stabilitu celé společnosti, spíše naopak), jejich kolektivní mentalita (neumožňující vybočení jedince z komunity, daná jejich pospolitostí a sdílením jejich vštěpovaných hodnot,resp. spíš antihodnot) a s ní spojené mistrovství ve zneužívání sociálního systému – to vše mě vede (nutí) k tomu, že musím- ač nerad, proti svému přesvědčení – v jejich případě generalizovat... Takže z toho hlediska jsem dle Sedláčka asi „čistokrevný“ rasista (zde odbočka- v případě projevů antipatie a nevraživosti vůči tomuto etniku se nejedná o rasismus (příslušníci etnika nejsou součástí jiné rasy), ale spíše o xenofobii – chceme-li být důslední v dodržování terminologie). Otázka zní - mám se za toto přiznání vyřčené v tomto odstavci stydět?
2) (Vědomá) nebezpečná bagatelizace pozitivní diskriminace
Pozitivní diskriminace, tak jak je nám předsouvána, je (ruku v ruce jdoucí s doktrínou tzv. politické korektnosti) nešťastným a vysoce nebezpečným výmyslem odporujícím všem základním zásadám skutečně svobodné a demokratické společnosti. Popírá totiž zásadní princip demokracie v rovném přístupu k příležitostem, tím, že zvýhodňuje (pozitivně diskriminuje) určitou skupinu obyvatelstva vůči jiným skupinám obyvatelstva. Sedláčkova slova adresovaná tomuto fenoménu jsou naprosto neuvěřitelná – pan Sedláček jej naprosto neskutečným způsobem naoko bagatelizuje, pozitivní diskriminace dle něj zdaleka není tak nebezpečná, byť má své „mouchy“ („Ano, pozitivní diskriminaci můžete kritizovat z různých stran, ale...“). Ve skutečnosti se tak trochu domnívám, že je pan Sedláček více než nakloněn myšlenkám některých aktuálních architektů tohoto podceňovaného útoku na svobodnou společnost u nás (za všechny jmenujme pana Dienstbiera a paní Šabatovou).
Poruší-li někdo zákon, ať je potrestán, bez ohledu na jeho etnickou příslušnost... Souhlasím, nicméně doktrína pozitivní diskriminace této zásadě odporuje... Jednomu etniku jde stát a soudní systém na ruku, protože se : a) bojí obvinění z toho, že se chová rasisticky, b) do jisté míry se bojí sociálních dopadů toho, pokud by skutečně platil jednotný metr při porušení zákona. To, že jednotný metr ve státní politice i vsoudnictví soudnictví neexistuje, jsme viděli např. při srovnání podobných případů potrestání útoků na romskou holčičku Natálku ve Vítkově a „bílého“ chlapce Patrika v Krupce ( oba se udály v roce 2009). Přístup a pozornost médií k oběma podobným případům nabádá k úvaze, jakým způsobem již doktrína pozitivní diskriminace ovládla nejen politiku, ale i mediální prostor.
Poznámky:
Z praxe – s tykáním vietnamským obchodníkům ze strany rodilých Čechů se setkávám např. ve své oblíbené prodejně v poslední době neustále... Souhlasím se Sedláčkem., považuji jej za projev absolutní ignorance, buranství a ano- rasismu. Z druhé strany – často jsem se setkal i s podobnou tykačkou ze strany etnika, které pan Sedláček tak chrání, vůči představitelům většinového etnika....
Autorovy antikapitalistické, levicové postřehy o navoněných manažerech v bílých košilích mne skutečně pobavilyJ, nechávám bez komentáře...
Závěr:
Souhlasím se Sedláčkem, že je třeba se poučit z toho, kam až vedou a v historii vedly recepty rasismu, xenofobie a fundamentalismu. Nezlehčujme nebezpečnost rasismu pro svobodnou společnost 21. století. Stojím si ovšem za svými výroky, které jsem zmínil v předcházejících odstavcích. Rasismus a xenofobie byly,jsou a vždy budou chorobně nebezpečné pro demokracii, stejně tak však pozitivní diskriminace (která není ničím jiným než selektivním zvýhodňováním jednoho nad druhým a v důsledku tak vráží obrovský klín mezi obě skupiny diskriminovaných – v tomto případu těch pozitivně i těch negativně). Vím, že mi případní diskutéři můžou předhazovat obvinění z xenofobie atd. Předesílám, že pocházím z oblasti severních Čech, které se tyto palčivé problémy dotýkaly a dotýkají. Jsem absolutním odpůrcem jakýchkoliv zkratkovitých a radikálních řešení, populismu např. Okamury a Čunka. Řešení je mnohem komplikovanější, dlouhodobější, vyžadující nastavení rámce jasných pravidel platících skutečně pro všechny, bez ničivých aspektů jakékoliv formy diskriminace.